Tajemství zdravého hubnutí, část 3. /emoční přejídání

V minulých dílech jsme se zabývali stresem obecným a stresem specifickým. Řekli jsme si, jak obrovsky negativní vliv má stres na všechny naše buňky našeho těla a jak přesně stresové hormony adrenalin a kortizol přispívají k nadměrnému ukládání tuku. Už toto samotné působení stresu může vést k nadváze, ač dotyčný člověk nemá! vyšší kalorický příjem. Když si k tomu přidáme fakt, že stres většinou vede k emočnímu přejídání, pak už o zhoubném vlivu stresu na naši váhu nemůže mít pochyb nikdo. Emoční přejídání, tj. stav, kdy mozek zoufale potřebuje potěšení, totiž bohužel nezažene okurka ani mrkev. Emoční přejídání utiší pouze potraviny bohaté na sacharidy, protože ty zvyšují v mozku koncentraci aminokyseliny zvané tryptofan, stavební blok serotoninu, což je neurotransmiter, který při uvolnění přináší pocity klidu, štěstí a spokojenosti. A je to.

Ve chvílích, kdy se vlivem serotoninu cítíme skvěle, vnímáme emoční přejídání jako určitý způsob výživy, projev lásky a potřebnou odměnu. Například si říkáme: Dneska byl hrozný den, tak si to zasloužím. Mimochodem, zneužívání jídla jako odměny nejspíše není zvyk, který jsme si vypěstovali sami, že?

Pokud vás přepadne jednoduchá nutkavá touha po oblíbené pochutině, začněte poťukávat na bod pod okem. Při ťukání si pochutinu co nejlépe popište a vystihněte, co vám na ní chutná nejvíc, popište i to, co se děje s tělem (sbíhají se mi sliny, jen co pomyslím na chipsy, jsou tak úžasně křupavé, slané, miluju ten zvuk, nemůžu se soustředit na nic jiného, možná se toho nechci zbavovat, volím si mít své chutě pod kontrolou atd.). Během pár minut (max. 5-6 minut) by nutkavá touha měla zmizet.

Jenže touha po jídle je, jak víme, úzce spojena s emocemi a některé její formy mají daleko hlubší kořeny. Pokud ťukání nedokáže nutkání zklidnit, většinou to znamená, že je touha spojena s hluboko ukrytými emocemi.

Pak tedy začněte poklepávat karate bod a 3x opakujte: "I přestože se nemůžu zbavit chuti na chipsy, mám se rád/a a přijímám se".

Chvíli poťukávejte na celkové zklidnění a pak se vydejte zkoumat vlastní nitro. O co tady skutečně jde? Připomíná nám daná pochutina něco nebo někoho? Jaké máme vzpomínky? Co jsme zažili pozitivního nebo negativního v souvislosti s chipsy? Možná že odhalíme zajímavé souvislosti. Rodinné vzorce. Třeba jsou chipsy to jediné, co vás nevědomě pojí s někým, kdo už tady není... Pak je téma ke zpracování jasné.

Kořeny emočního přejídání samozřejmě nemusí mít přímou spojitost s konkrétní pochutinou. Může za nimi být potřeba se vyhnout určitým pocitům, anebo naopak, něco vám to přejídání v danou chvíli emočně přináší. Takže se ptejte sami sebe a každou jednotlivou odpověď pak specificky zpracujte. Zaměřte se také na to, kde se tato potřeba většinou dostavuje. Je to doma? V kuchyni? V obýváku? Ve spíži? V práci? Byli jste sami nebo s někým? Ptejte se sami sebe, co se stalo mimořádného, s kým jste mluvili, co jste řešili, co vás rozhodilo? Každá odpověď vás vede k cíli a zase jako vždy, držte se svých pocitů a zpracovávejte je krok za krokem.

Posledním doporučením, kudy se ubírat, je proťukání tzv. sekundárních výhod. Jinými slovy, i to, s čím celý život bojujeme a co se snažíme usilovně odstranit, nám přináší něco pozitivního. Takže se zkuste zamyslet, o co přijdete, když si celý týden nedáte svou oblíbenou pochoutku? Jaké jsou zápory, skončit s tímto zlozvykem? Proč je nevýhodné zhubnout? Jídlo pro nás představuje jistotu, odměnu, někdy napojení na minulost a jídlo bývá naším věrným společníkem, který nám dodává pocit bezpečí. Je potřeba si konečně uvědomit, jaký máme ve skutečnosti k přejídání vztah. Zapisujte si tedy vše, co vás napadne, vyhodnoťte intenzitu a použijte jako cíle pro ťukání.

Je mi zcela jasné, že tento díl vás možná zahltil více než předchozí. Že vám to přijde strašně zamotané a že je vlastně těch témat strašně moc. Máte strach, že se v tom sami ztratíte.

Nezapomeňte tedy, že na to opravdu nemusíte být sami. Se zkušeným praktikem EFT to můžete mít zvládnuté v klidu a daleko rychleji za pár sezení.

Přeji hodně úspěchů,

Markéta Zachariášová